HUDBA

Příběh Pjérovy kapely Dopyjem a pudem:

Když se Fanda vrátil z kriminálu, Pjér se rozhodl uspořádat pro něj v naší hospodě koncert s důrazem na Cashovu píseň Blues Folsomské věznice. Termín vyšel na krásné datum – svátek Prvního máje. Jenže jako na potvoru zrovna nikdo z Pjérových muzikantských kolegů neměl čas. Dokonce ani Sabri. S touhle patálií se Pjér svěřil Jardovi Petráskovi, který kromě toho, že spolu chodili hrát tenis, je také excelentním bubeníkem. Jarda neváhal a hned zavolal Miloši Ráblovi, který kromě toho, že je jejich sousedem, je i skvělý basák a notabene hraje s Jardou v kapele. Oba rytmici měli čas i chuť si společně zadžemovat na Frantovu počest, takže se všichni tři domluvili, že se sejdou na Prvního máje v hospodě. Sice spolu nikdy předtím nehráli, ale shodli se, že budou hrát písně, které všichni znají. A v případě nejasností se budou řídit tím, co hraje Pjér. Všichni měli ten večer ještě jiné kšefty, takže se sešli opravdu až v pozdní večer. Když Pjér přijel na místo, oba unavení braši spali v autě před hospodou. A když rozespalí muzikanti stavěli své nástroje a aparát, nikoho by asi ani nenapadlo, že se tu píšou dějiny českého sajkedelického bluegrassu. Večer se ovšem vyvinul nad očekávání uspokojivě. Jeden z posluchačů dokonce dojatě prohlásil, že to pro něj byl životní zážitek. Takhle ty písně vůbec neznal a ani si je tak nikdy nedovedl představit. Na tom se ostatně všichni shodli. Proto se muzikanti hned druhý den domluvili, že ve společném hraní budou pokračovat. A časem k nim přibyl dokonce i Pavel Steidl, který tuto začínající kapelu stárnoucích performerů pozval na hudební festival do Skryjí. Ze slušnosti slíbil, že si s nimi zahraje jednu píseň, jenže na pódiu byla taková zima, že se Pavel prostě neodlepil od své židle, jak mu ztuhly nohy. Proto už v kapele zůstal jako její epesní člen.